P\u0159i\u0161la ta nejb\u00e1je\u010dn\u011bj\u0161\u00ed noc v roce. Noc, kdy se v\u0161ichni sk\u0159\u00edtci z knihovny schovaj\u00ed, aby je snad lidsk\u00e9 oko nespat\u0159ilo, proto\u017ee pr\u00e1v\u011b v onu noc knihovna nepat\u0159\u00ed jen sk\u0159\u00edtk\u016fm, ale i odv\u00e1\u017en\u00fdm nocle\u017en\u00edk\u016fm. Ti sebrali v\u0161echnu svou odvahu, aby se vydali na po\u0159\u00e1dn\u00fd rej \u2013 Noc s Andersenem \u2013 pod hlavi\u010dkou \u010dernot\u00ednsk\u00e9 knihovny.<\/p>\n
Na\u0161im c\u00edlem bylo nal\u00e9zt patrona kouzeln\u00e9ho lesa, kter\u00e9ho unesl \u010cern\u00fd p\u00e1n, aby zmnohon\u00e1sobil svou s\u00edlu. Proto les za\u010dal skom\u00edrat. Z kouzeln\u00e9ho lesa se stalo temn\u00e9 \u00fazem\u00ed, kam \u017eiv\u00e1 noha se jen st\u011b\u017e\u00ed odv\u00e1\u017eila. My jsme v\u0161ak sebrali v\u0161echny s\u00edly i hromadu odvahy a vydali jsme se pomoci patronovi. Ale abychom splynuli s okol\u00edm, tak jsme se museli p\u0159em\u011bnit do podoby lesn\u00edch elf\u016f.<\/p>\n
V t\u00e9to podob\u011b jsme ji\u017e podstoupili mnoho zkou\u0161ek, a\u0165 u\u017e vyroben\u00ed ozdob na n\u00e1\u0161 poh\u00e1dkovn\u00edk, rozpletli jsme Gordick\u00fd uzel nebo jsme t\u0159eba i odl\u00e9tli na listu. Sezn\u00e1mili jsme se se zakladatelem lesa a na jeho po\u010dest jsme si zahr\u00e1li hru \u0161lapanou. Objevili jsme nov\u00e9 zcela nezn\u00e1m\u00e9 obyvatele lesa a zabydleli jsme jej. P\u0159es labyrint jsme do\u0161li a\u017e do srdce lesa, kde je um\u00edst\u011bno to nejv\u011bt\u0161\u00ed dobro. Tak\u00e9 jsme se sv\u011b\u0159ili sv\u00fdm p\u0159\u00e1tel\u016fm a vydali jsme se na stezku d\u016fv\u011bry. Jej\u00edm vrcholem byl tanec pro sv\u011btlu\u0161ky, kter\u00e9 jsme se sna\u017eili p\u0159il\u00e1kat k sob\u011b. Po spln\u011bn\u00ed \u00fakol\u016f jsme z\u00edskali krom\u011b zaslou\u017een\u00e9 placky, sem\u00ednka, ale i n\u00e1pov\u011bdu k objeven\u00ed patrona, kter\u00fd byl bl\u00ed\u017ee, ne\u017e jsme snad tu\u0161ili.<\/p>\n
Na\u0161i lesn\u00ed elfov\u00e9 se jen tak nevzdali, a i p\u0159esto, \u017ee jim \u010cern\u00fd p\u00e1n h\u00e1zel klacky pod nohy, tak jej nakonec porazili. V knihovn\u011b bylo neust\u00e1le co d\u011blat a i potom, co jsme objevili patrona, tak jsme je\u0161t\u011b \u0159\u00e1dili. N\u011bkte\u0159\u00ed si dokonce je\u0161t\u011b dali druhou ve\u010de\u0159i. Proto jsme ulehli do spac\u00e1ku a\u017e po jedn\u00e9 hodin\u011b r\u00e1no. Pravda, ne\u017e se do\u010detla prvn\u00ed poh\u00e1dka u\u017e drtiv\u00e1 nocle\u017en\u00edk\u016f spala.<\/p>\n
R\u00e1no n\u00e1s vzbudil zp\u011bv pt\u00e1\u010dk\u016f, a tak jsme rychle vysko\u010dili ze spac\u00e1k\u016f. Aby tak\u00e9 ne, kdy\u017e n\u00e1s \u010dekala sn\u00eddan\u011b, a je\u0161t\u011b vzkaz a poklad od Hanse Christiana Andersena. Na z\u00e1v\u011br p\u00e1r her a z\u00e1bavy, a pot\u00e9 ji\u017e s otev\u0159enou n\u00e1ru\u010d\u00ed v\u00edtat maminku s tat\u00ednkem.<\/p>\n
Tak p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed rok se op\u011bt v M\u00edstn\u00ed knihovn\u011b \u010cernot\u00edn sejdeme, a kdo v\u00ed, koho na jubilejn\u00ed p\u00e1t\u00e9 noci budeme hledat a zachra\u0148ovat.<\/p>\n
Veronika Vali\u0161ov\u00e1<\/p>\n