Naše knihovna postupuje mílovými kroky dopředu, dalším naším posunem k moderní knihovně je projekt „Zahájení automatizace Místní knihovny Černotín“. Díky získané dotaci ve výší 24 000 Kč od Ministerstva kultury ČR a finančnímu podílu (12 230 Kč) Obce Černotín jsme zakoupili notebook, čtečku čárových kódů a automatizovaný knižní systém Clavius (s moduly katalogizace knih a hudebnin, vyhledávání a rešerše, výpůjční protokol, čárový kód, revize a evidence periodik). 
Tak neváhejte a přijďte se na nás podívat! 

V 16 letech se musela popasovat s horou administrativy a taky s velkou nedůvěrou starších čtenářů. Po pár letech proměnila knihovnu v Černotíně k nepoznání. Dnes Veronika Vališová sklízí obdiv a uznání.

„K místu knihovnice jsem se dostala jako slepý k houslím. Ta bývalá chtěla skončit a nemohla najít náhradu. Moje maminka mi tenkrát radila, ať to vezmu, že by se mi taková zkušenost mohla hodit k maturitě,“ vzpomíná Veronika Vališová z Černotína na Hranicku, dnes 22letá vysokoškolačka, která studuje obory výtvarná výchova a němčina. 

„Ještě dnes to vidím. Jak bylo všechno kolem šedivé. V knihovně to vypadalo úplně stejně jako v době, kdy jsem tam chodila jako dítě. Bylo jasné, že mě čeká spousta práce,“ dodává   

S odhodláním se Veronika pustila do práce. „Začala jsem důkladným úklidem. Vymetla jsem každý kout, utírala prach z knih, regálů. Pak mi hodně času zabralo seznámení s nutnou administrativou. Jak správně knihy vydat, zařadit, s těžkým srdcem jsem se musela naučit je i vyřazovat. Na nějaké další iniciativy nebyl čas,“ popisuje své začátky. 

Když se Veronika Vališová zorientovala v chodu knihovny, přicházely první nápady: „Chtěla jsem, aby se v knihovně pořád něco dělo. Aby sem lidé chodili nejen kvůli půjčování knih, ale třeba i něco tvořit, dozvědět se, naučit se.“ 

Spolupracuje s dětmi i seniory 

Nejdříve se začala soustředit na děti. Do knihovny pozvala školáky z družiny, později i mladší děti s rodiči a stranou nenechala ani seniory. Koneckonců těm věnuje spoustu času. Třeba jim na kole v obří tašce pravidelně vozí knihy až do domu. „To bývá pak těžké se od nich dostat. Oni si chtějí povídat a já musím citlivě připomínat, že na mě ještě čekají jinde,“ říká s úsměvem Veronika.  

Po šesti letech se knihovna v Černotíně stala místem, kde se tvoří, hrají hry, beseduje na nejrůznější témata. A také se jezdí na společné výlety. „Sice mi knihovna bere hodně času a energie. Na druhé straně mě práce s lidmi zbavila ostychu, dodala sebevědomí, naučila jsem se lépe komunikovat, vypilovala své organizační schopnosti,“ vypočítává Veronika. 

Jaká bude její další kariéra, si Veronika Vališová zatím není jistá. „Nevím, kam mě život zavane. Možná ze mě bude učitelka, nebo mě čeká jiná profesní dráha. Nebojím se zkoušet nové věci. Ale už teď vím, že se mi nechce opouštět rodnou vesnici, je to moje srdeční záležitost. Stejně tak knihovna. Asi bude těžké s ní skončit. Protože mi totálně a se vším co k ní patří, přirostla k srdci.“ 

Autor:  Jana Zemková

Veronika Vališová ve studiu Českého rozhlasu Olomouc - Foto: Michaela Doubravová

Kterak mladá holka k pozici knihovnice  v Černotíně přišla a mnohem více se dozvíte z rozhovoru pro Český rozhlas  pro pořad Větrník. 

Větrník – Host ve studiu – Když se v 16 letech stala knihovnicí, musela kvůli věku nejprve bojovat s předsudky. Učit se novým věcem, prosazovat vlastní nápady. Dnes má Veronika Vališová nejhorší časy za sebou. Respekt si získala u čtenářů i mezi kolegy. Moderuje Jana Zemková.

Zdroj:

http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3940638/embedded
http://media.rozhlas.cz/_audio/03940638.mp3

Tvoření jsme tu u nás už měly mnohokrát, a stále táhnou. A co takhle, když spojíte příjemné s užitečným a někomu svými výrobky pomůžete. A co třeba těm nejmenším, kteří přišli na svět o krapánek dříve, než se čekalo – předčasně narozeným dětem.

17. listopad není jen Den studentstva nebo začátkem Sametové revoluce, na 17. listopad byl ustanoven Mezinárodní den předčasně narozených dětí. Místní knihovna Černotín se rozhodla v rámci Týdne knihoven zapojit do příprav na tento svátek, ale hlavně podpořit činnost Nedoklubka – organizace pomáhající předčasně narozeným dětem a rodičům předčasně narozených dětí.

Uspořádali jsme tvořivé dílny, které byly svým způsobem specifické, byly takovým průřezem dosavadního tvoření v knihovně. Vypíchli jsme nejpovedenější a neúspěšnější techniky, které se u nás za dob knihovny opravdu chytly. Mohly jsme zkusit tradiční perličky – vločky a anděly, pergamanové svícny, quillingové svícny a ozdoby, enkaustikovou malbu a malbu na dřevo. A jak naše výrobky pomůžou? Je to prosté, začátkem listopadu proběhne v Praze bazárek, jehož výtěžek podpoří činnost Nedoklubka, a my u toho nebude chybět.

A co navíc zapojili jsme se do rekordu – Ponožkový rekord. Nedoklubko si za cíl stanovilo nashromáždit 9000 (číslo symbolizuje počet předčasně narozených dětí v ČR) párů nových novorozeneckých ponožek, ty poté budou vystaveny na jedné šňůře. A následně přerozděleny do jednotlivých krajů, kde budou obdarováni rodiče předčasně narozených dětí. My jsme do našich 31 párů ponožek vložili vzkaz, takže je možné, že vzkaz z Černotína potěší třeba maminku v Liberci.

Všichni, kdo měli ruce a nohy, tak pomáhali, ale měli jsme i párek „speciálních“ účastníků. Kdo jiný by měl přeci pomáhat nedonošeným dětem, než právě nedonošené dítko a jeho maminka. Na závěr našeho tvoření jsme si promítli film Čapí dobrodružství, který nám přesně padl do noty, aby taky ne, když hlavní postavu zaujali čápi a miminka.

V rámci Týdne knihoven jsme slavnostně odstartovali novinku – půjčování Kouzelného čtení z produkce Albi. Nyní si u nás můžete vypůjčit, jak elektronickou tužku, knihy, tak i puzzle. Rozšířili jsme nabídku her a mnoho dalšího.

Až uvidíte někde 17. listopadu fialově nasvícenou památku či přírodu, tak se nedivte, to se jen připomíná Mezinárodní den předčasně narozených dětí. Tyto malé děti si přece zaslouží naši pozornost. Vždyť jsou to obrovští bojovníci, kteří musí zvládnout nejtěžší chvíle svého života hned po narození.

Veronika Vališová

Předčasně narozené děti – prezentace

This slideshow requires JavaScript.

Všichni komu, byl život milý prchali, ti, co to nestihli, vytahovali bílé vlajky, ostatní se snažili skrýt a strachem ani nedutali. Do Černotína totiž mířily lodě s plachtami napnutými, děly připravenými a posádkou, které by se měl každý vyhnout. Větrem ošlehaná cháska usedla za stůl v Místní knihovně Černotín, neboť se zde konalo veledůležité pirátské sezení.

Hlavním bodem jednání byl poklad, který někde v Černotíně ukryl kapitán Krátká Nudle. Ovšem nejprve bylo třeba vytvořit týmového ducha a sjednotit se. A čím jiným to udělat, než správným „dresscodem“, a jak jinak než pirátským. Poté už bylo na čase vrhnout se na plnění úkolů. To víte, nic není zadarmo, a truhla se zlatem už vůbec ne.

Úkoly jsme našli v rumových lahvích zalitým voskem, které k nám doplavaly. První úkol, malba piráta pomocí vlastního otisku ruky, se nám povedl na jedničku, naštěstí nikdo z našich pirátů neměl místo ruky hák, takže vše proběhlo bez sebemenších potíží. Následně jsme se nalodili na naši bárku a plavili se pod černou vlajkou. Naše parta se ničeho a nikoho nezalekla a vyhrála bitvu lodí nad kapitánem Jednoočkou. Našim prakem jsme do jeho přídě vystříleli díru, což byla jeho zkáza. Loď šla ke dnu.

Dopluli jsme až k indiánům, vyhnuli jsme se jejich jedovatým šípům a vyhráli souboj naslepo, a to doslova. Objevili jsme skalnatý ostrov Vikingů, porazili jsme je v jejich národní hře Mölkky. Se sebraných spisů jsme složili mapu souostroví, které jsme si pojmenovali. Za pomoci svých přátel jsme unikli z lávového ostrova plných ostrých skalisk a hlubokých propastí. Nalodili jsme se zpět na loď a po obeplutí celé zeměkoule jsme se vrátili zpět do černotínské knihovny, kde to všechno začalo.

Po cestě kromě nových zážitků, nových přátel, ale i nových nepřátel, jsme sesbírali nápovědy, které nám měly dopomoci k objevení pokladu. A taky že jo. Dali jsme se do hrabání, hloubení jámy a kopání. A najednou se lopata zasekla. Objevenou krabici jsme si odnesly do knihovny. Po vybalení jsme objevili oprýskanou truhlu plnou zlata! Každý si z této kořisti mohl trochu uzmout. I přestože čas už hodně pokročil, dali jsme si na závěr pár her a úplně utahaní jsme sebou o půl druhé praštili do postele. Ráno jsme si ještě stačili vybalit odměnu od kapitána.

Na našem sněmu jsme obnovili zákoník pirátského chování. Zároveň jsme si spočítali šrámy a konstatovali, že není třeba kupovati háky, pásky či zašít rány. Naše mise byla velmi úspěšná. Tak kdo ví, v jakých dalších vodách se setkáme…

Veronika Vališová

P1012485

Obrázek 1 z 72