Přišla ta nejbáječnější noc v roce, noc, kdy nezůstaneme sedět doma na kanapi a vydáme se do víru dění – směr černotínská knihovna. Na programu jsme měli již třetí ročník mezinárodní akce Noc s Andersenem, a že bylo opravdu na co se těšit.
Všichni naši nocležníci byli napnuti jako struny a očekávali, komu letos pomůžeme ze svízelné situace. Nakonec nás potřeboval Kloboučník, kterému Šklíba odcizil jeho klobouk a ukryl jej ve světě lidí. Naším cílem bylo klobouk najít a navrátit ho Kloboučníkovi. Již tradicí se stalo vyrábění ozdob na náš pohádkovník – Faburalis Anderson, obrovský úspěch sklidila hra RISKUJ!, čekalo nás výtvarné umění, kdy cílem bylo nakreslit různorodou částí těla pohádkou postavu.
Poté nastala ta pravá chvíle zaktivizovat své tělo, vytřepat pingpongové míčky, prásknout balónek, shodit plechovky, to vše bez pomoci rukou. Nejeden přišel s originálním řešením, který by si mohl nechat patentovat. Soudružnost a pospolitost jsme dokázali složením motivujícího hesla a dokonalost spolupráce jsme předvedli v akční hře s obručí nebo také utvořením hada, kdy spojovacím článkem byly nafukovací balónky.
Pak nastal čas zahrát si pár deskovek Activity, Poslední slovo a Bombu. Všechny emoce a dojmy jsme mohli ventilovat básní, která měla zachycovat vše, co jsme během naší noci zažili. Za úspěšné absolvování úkolu jsme obdrželi klíč k mapě a tipy, kde máme po vesnici hledat nápovědy, bonusem bylo získání titulů – Všeználek, Vědátor, Misr ticha, Ochránce času aj.
Po notně napínavých chvílích jsme se vydali konečně hledat klobouk, a hádejte kde byl, lépe řečeno nebyl. Nebyl na povrchu zemském, takže jsme se museli vydat o 11 schodů níže do sklepení. Před spaním jsme si zahráli ještě společenské hry, a až se nám začali klížit očička únavou, tak jsme se zavrtali do pelíšků a po pohádce hned vpluli do říše snů.
Ráno na nás čekala bohatá snídaně, poklad od H. Ch. Andersena a poté už jen vyhlížet své rodiče. Během noci jsme se vydali na skok do říše divů, prožili tam nesčetně dobrodružství, vyzkoušeli jsme si něco nového a upevnili přátelství. Zkrátka, na vlastní kůži jsme si vyzkoušeli heslo, které jsme skládali: Knihovna Černotín není jen pro knihy, ale především pro lidi!
Veronika Vališová