Dne 30. 4. se úderem čtvrté hodiny odpolední začali všichni čarodějové a čarodějky scházet v Knihovně Černotín. Zde je uvítala hlavní čarodějnice Edeltruda a zkontrolovala, zda si její mladé kolegyně a kolegové donesli knihy s čarodějným námětem. Byla překvapena, že jeden mladý čaroděj si dokonce vlastnoručně vyrobil Lexikon kouzel.
Milé děti, koště není,
jen a pouze k uklízení,
Ježibabám s pahorky,
nahrazují motorku.
Po zaparkování košťat bylo připraveno několik stanovišť, kde si zájemci mohli vyzkoušet svou obratnost, zdatnost a vědomosti v okruhu kouzel. V bublajícím lektvaru bylo nutné rozpoznat suroviny, které do něj nepatří. Na dalším stanovišti byl připraven lov havěti z košíku, který měla na starost čarodějka Elza, dále pomohli seřadit ingredience, které se kouzelnici Elvíře podařilo zamíchat. Potřebovali opravdu notnou dávku odvahu, neboť v lahvičkách byly pomleté kostí Vampýra z Karasu, vředy sedmihlavého draka, jazyky mláďat prasat bradavičnatých a jiné suroviny nezbytné k přípravě lektvarů. Poté si vyzkoušeli sílu svého fouknutí, kterým se snažili dopravit pavouka do domečku. U kolegyně Evelíny si vyzkoušeli červí cestu a u čarodějnic Elfrídy a Evženie byla připravena spousta zábavy. Zde si mohli zájemci zahrát kouzelné pexeso, složit puzzle, vymalovat obrázky čarodějnic a v neposlední řadě rozpoznat čarodějnice, které se staly celebritami.
Byla zde také připravena občerstvovací stanice, kde mohli ochutnat zvláštnosti z kuchyně čarodějnice Elvíry a Evelíny, byly zde připraveny prsty zlobivých čarodějnic, těla mušek obrovských, bříška a nožky strakapouda nápadného a deka protkaná tmavou nití. V předpokoji samotného místa dění byly nachystané relikvie čarodějnic, ale také tip jak použít kostky přání, či něco málo z historie například jak čarodějka Helga vynalezla střelný prach nebo jak rod Hexa Donua využíval ženy ke škrábání na zádech pomocí škrabadla vytvořené z rákotice dlouhonohé. Ve stejných prostorách proběhlo malování na téma „Co nesmí chybět opravdové čarodějnici“.
Tento den si všichni zahráli hry, zažili velký kopec legrace, ale také si na památku všechny děti odnesli marcipánovou čarodějnici. Velké dík patří čarodějnici Eulálii, která vše poctivě dokumentovala. Na konec musíme jen konstatovat, že žádná čarodějnice nepřišla k újmě na zdraví.
Veronika Vališová