Milý Ježíšku,… kolikrát již takto začínal nejeden dopis, který se poté zastrčil za okno. Následoval boj se spánkem do té doby, než vás porazila únava. A poté již první myšlenka po probuzení „Vzal si Ježíšek můj dopis?“.

Ano, to je tradiční psaní dopisů Ježíškovi v domácích podmínkách, kdy se místo dopisu tvoří de facto nákupní seznam pro Ježíška, ale na druhou stranu je tady ještě druhá příjemnější varianta, kterou jsme zvolili v černotínské knihovně. Co takhle napsat dopis jiným způsobem, nemyslet pouze na sebe, ale naopak na druhé, naše blízké. Kromě toho je to skvělá příležitost se pochlubit Ježíškovi, co se nám povedlo, co jsme naopak pokazili, svěřit se mu se svým přáním či snem, slíbit mu, že pro jeho naplnění uděláme vše, co bude v našich silách. Hlavně pozor na hrubky, škrtance a taky nesmíme drápat jako kocour, ať to po nás přečte. Poté vzorově nadepsat obálku, zalepit ji a vhodit do poštovní schránky.

A co zbývá v tuto chvíli? Teď už to je na Ježíškovi, snad si dopis zavčasu přečte a stačí nám odpovědět ještě do Vánoc. Naši malí pisálci, totiž na jeho odpověď budou netrpělivě čekat.

Veronika Vališová