Klienti, kteří mají zájem se ubytovat v našich hotelech, se nemusí hlásit na recepci, nemusí platit poplatky a mohou zde žít, jak dlouho budou chtít. Že máte taky zájem složit svou hlavu pod naší střechou? Asi vás zklamu, ale pokoje jsou dosti titěrné, avšak šité přesně na míru pro naši hmyzí klientelu.

V rámci oslavy Dne Země, uspořádala Knihovna Černotín, malou zahradní párty. Snažili jsme se zajistit azyl pro, sice rozměrově malé hmyzí tvory, ale o to víc nepostradatelné. Knihovna v Černotíně zajistila a svépomoci vytvořila 14 příbytků (2 hotely, 7 domků a 5 garsonek). Pro naše malé zelené aktivisty zbývalo už jen domečky naplnit a rozvěsit po naší vesnici. Schválně, kdo je najde všechny? A abychom podpořili život malých užitečných tvorů v Černotíně, tak to zajistí zasazení našich pytlíčků – Semínkové překvapení. Co z nich vyroste, tak to ukáže až čas.

Staňte se i vy nadšenými chovateli hmyzu, není k tomu třeba nic výjimečného – jen mít ty zlaté české ručičky a vyrobit si hmyzí ubikaci. Poté se už můžete těšit z přízně, těchto malých tvorečků, kteří se vám odmění nejen vděkem, ale také vám dopomohou ke krásné zahradě. Včela samotářka, zednice či drvodělka zajistí opylení a následné květenství. Obyvatelé domků také zamezí případným příživníkům. Armáda v čele se slunéčkem sedmitečným a zlatoočkou obecnou si rádi totiž pochutnají na mšicích.

Oslavte i vy Den Země, udělejte něco málo pro naši modrou planetu, stačí jen drobnost, třeba zvedněte ze země papírek, který jste neodhodili. Chovejme se přece hezky k naší planetě Zemi, máme jenom ji. Čiňme tak, jako by každý den měl být její oslavou.

Veronika Vališová

This slideshow requires JavaScript.

U někoho už voní čerstvě napečení beránci, kluci oprašují řehtačky a začínají plést pomlázky, jaro vystrkuje své růžky a začíná svou kouzelnou holí v přírodě čarovat. A aby i my jsme přispěli svou troškou do mlýna, rozhodli jsme se pod hlavičkou černotínské knihovny opět rozzářit naši vesnici.

Co k tomu bylo potřeba? V prvé řadě silné plíce, to víte 874 vajíček se samo nevyfoukne, hromadu stužek, 4 žebříky a, a to hlavně, šikovné ruce a zapálené lidi. Knihovna Černotín opět po roce spunktovala akci, která měla loni až neočekávaný ohlas, a to výzdobu stromů na návsi.

Naše Skořápkovníky musíme chránit jako oko v hlavě, nelze na ně nalepit cedulku „Pozor křehké“, jsou totiž pravé nefalšované skořápky, ne žádné náhražky! A abychom nenechávali dozor našich skořápkovníků jen na lidech, pod křídla si je vezme i králičí rodina čítající na 25 jedinců. Číhají na potencionální škůdce a zpoza 11 dinosauřích vajíček, jsou schopni vyletět jako čertíci z krabiček. Tak bacha na ně!

Jménem černotínské knihovny bych chtěla poděkovat všem, kteří nám pomohli nazdobit naše stromy, byla to úplná invaze. Ostatní se mohou nechat vytrhnout z netečnosti a potěšit své oko.

Veronika Vališová

This slideshow requires JavaScript.

Přišla ta nejbáječnější noc v roce, noc, kdy nezůstaneme sedět doma na kanapi a vydáme se do víru dění – směr černotínská knihovna. Na programu jsme měli již třetí ročník mezinárodní akce Noc s Andersenem, a že bylo opravdu na co se těšit.

Všichni naši nocležníci byli napnuti jako struny a očekávali, komu letos pomůžeme ze svízelné situace. Nakonec nás potřeboval Kloboučník, kterému Šklíba odcizil jeho klobouk a ukryl jej ve světě lidí. Naším cílem bylo klobouk najít a navrátit ho Kloboučníkovi. Již tradicí se stalo vyrábění ozdob na náš pohádkovník – Faburalis Anderson, obrovský úspěch sklidila hra RISKUJ!, čekalo nás výtvarné umění, kdy cílem bylo nakreslit různorodou částí těla pohádkou postavu.

Poté nastala ta pravá chvíle zaktivizovat své tělo, vytřepat pingpongové míčky, prásknout balónek, shodit plechovky, to vše bez pomoci rukou. Nejeden přišel s originálním řešením, který by si mohl nechat patentovat. Soudružnost a pospolitost jsme dokázali složením motivujícího hesla a dokonalost spolupráce jsme předvedli v akční hře s obručí nebo také utvořením hada, kdy spojovacím článkem byly nafukovací balónky.

Pak nastal čas zahrát si pár deskovek Activity, Poslední slovo a Bombu. Všechny emoce a dojmy jsme mohli ventilovat básní, která měla zachycovat vše, co jsme během naší noci zažili. Za úspěšné absolvování úkolu jsme obdrželi klíč k mapě a tipy, kde máme po vesnici hledat nápovědy, bonusem bylo získání titulů – Všeználek, Vědátor, Misr ticha, Ochránce času aj.

Po notně napínavých chvílích jsme se vydali konečně hledat klobouk, a hádejte kde byl, lépe řečeno nebyl. Nebyl na povrchu zemském, takže jsme se museli vydat o 11 schodů níže do sklepení. Před spaním jsme si zahráli ještě společenské hry, a až se nám začali klížit očička únavou, tak jsme se zavrtali do pelíšků a po pohádce hned vpluli do říše snů.

Ráno na nás čekala bohatá snídaně, poklad od H. Ch. Andersena a poté už jen vyhlížet své rodiče. Během noci jsme se vydali na skok do říše divů, prožili tam nesčetně dobrodružství, vyzkoušeli jsme si něco nového a upevnili přátelství. Zkrátka, na vlastní kůži jsme si vyzkoušeli heslo, které jsme skládali: Knihovna Černotín není jen pro knihy, ale především pro lidi!

Veronika Vališová

This slideshow requires JavaScript.

Nejsme žádní licháči, což je člověk, který jede sólo, žije sám a nikoho nemá, ale zároveň jeho předností je, že vidí Lichožrouti. Lichožrouti nejsou ponožkožrouti, jsou hodní, protože nekradou, jen se s námi dělí o ponožky, oni jednu a my jednu. A protože nejsme žádní vlci samotáři a nevidíme je, tak jsme si je přišli vyrobit do černotínské knihovny.

Celý měsíc březen zasvětila Knihovna Černotín lichožroutům, ať už to bylo v podobě soutěže – nakresli/namaluj svého lichožrouta, nebo právě na tvořivých dílnách, kdy jsme mohli zúročit liché ponožky, které se nám doma válí. Nejenže se nám ve skříni uvolnilo místo, ale vyrobili jsme si krásné ponožkové figurky. A že jich tedy bylo!

 Během našeho odpoledne jsme slavnostně vytroubili do světa i výherce naši lichožroutí soutěže. Na bedně se umístila Anička Hradilová, stříbro si na krk pověsila Anička Kubíková a zlatem se blýskla Zuzka Hradilová. Knihovna však nezapomněla na všechny ostatní snaživce a odměnila je.

Ihned po vyhlášení se knihovna obrátila vzhůru nohama, a proč? No přeci jsme si dělali prostor. Čekalo nás totiž ještě kvízy, povídání o Lichožroutech, krátké představení Pavla Šruta a čtení jeho veledíla Lichožrouti, za kterou dokonce získal cenu Magnesia Litera. Poté jsme však svůj zrak obrátili ku předu, neboť nás ještě čekal 82minutový film, a jak jinak než lichožroutí.

V naší knihovně se točil svět jen kolem lichožroutů, ale aby ne, když jsou to tak roztomilí tvorové, kteří si naši pozornost zaslouží. Je třeba se s nimi pořádně seznámit, protože, kdo by nechtěl znát své spolubydlící. Cože? Že u vás nejsou? A jak si tedy vysvětlíte záhadu mizejících ponožek…

Veronika Vališová

This slideshow requires JavaScript.