Deset měsíců drilu, deset měsíců snahy, vtlouci si do hlavy všechna písmena abecedy, to byl nelehký úkol pro letošní prvňáčky. A abychom všichni jejich snahu ocenili, byli srdečně pozváni do černotínské knihovny, kde byli slavnostně pasováni.

Na den přesně po roce překročili prvňáčci knihovnický práh, z počátku sice nesmělým krokem, poté však už z vesele. Aby také ne, nebyli v naši knihovně poprvé. Po předání slavnostní šerpy, předání knihy, záložky, upomínkových předmětů a po odříkání přísahy se zdviženou pravicí se mohou nyní pyšnit rytířským řádem: čtenář začátečník.

Všem šesti prvňáčkům přejeme mnoho chuti ke čtení, a ať se z našich „začátečníku“ stanou brzy ostřílení mazáci. A kdo ví, třeba k tomu přispěje i naše knihovna.

Veronika Vališová

This slideshow requires JavaScript.

Schválně, kdo si stále ještě pamatuje první verše slavného Máje od K. H. Máchy ?

Ano, byl pozdní večer – první máj atd. pro někoho již otřepané dílo, ale co zkusit oslavit svátek všech zamilovaných trochu jinak než pod rozkvetlou třešní. Co třeba zkusit knihovnické rande naslepo.

Možnost, jak si zpestřit své knihomolství, byla velice prostá. Stačilo, když si hodíte mincí a vyberete si pro vás zcela neznámou knihu, která se možná pro vás stane srdeční záležitostí. Perfektně zabalenou s mašlí navrch si ji odnést domů, a tam v klidu s napětím rozbalit. Mít šťastnou ruku a trefit se do té sprané noty bylo opravdu těžké, neboť knih bylo opravdu hodně.

Cílem není nic jednoduššího, než pohladit duši a potěšit ducha. Stačí se jen zastavit a občerstvit své smysly. I přesto, že tato akce již oficiální skončila, tak zbylo ještě pár kousků, tak neváhejte a přijďte si pro ně.

Veronika Vališová

This slideshow requires JavaScript.

Sbalit spacák, pyžamko, kartáček, naposledy mávnout na rodiče a hurá do víru dění, do černotínské knihovny, kde to tepe. Naši nocležníci se na druhý ročník mezinárodní akce – Noc s Andersenem, těšili již od ledna, takže byli napjatí jako struna, co je čeká a nemine.

Hned co odbila šestá hodina, tak se naši spáči začali scházet v prostorách knihovny, čekal je nelehký úkol, a to najít andílka Kryštůfka, kterého ve světě lidí skryli čerti. Našim průvodcem se stal ostřílený mazák, a to čert Eduard, který nám vždy za splnění úkolu nabídl nápovědu.

Program, který čekal na naše účastníky zájezdu, byl našlapaný, ale všichni se ho zhostili s vervou a zápalem pro věc. Čekalo nás přesazování pohádkovníku a vyrábění zbrusu nových ozdob na tento zvláštní strom. Trénování mimických svalů bylo zase třeba ke správnému čertovskému úšklebku, ke kterému jsme dopomohli i štamprličkou citronu. Cvičné přikládání pod kotlík, hra activity, „bombový“ slovní fotbal, trénování znalostí, co vše jde stihnout za minutu, skládání ód na spisovatele H. CH. Andersena, ale také stezka odvahy, která neotestovala nejen naši statečnost, ale především důvěru v jiného člověka, který provázel „slepého“ hráče. Odvážné obejití včelího domečku a vypuštění lampionu s pozdravy a přáními.

Za splnění tohoto maratonu her, získali naši spáči, ocenění formou placek a titulů – mistr pěstitel, pán slov, mistr výřečnosti, avšak největší odměnou, bylo osvobození Kryštůfka, který jim byl blíž, než si mysleli. Na závěr jsme si dali hru twister, ale pak už hurá do pelíšku a jako tečku pohádku.

Nocování bylo jako běh na dlouhou trať, což dosvědčuje i hodina, kdy jsme se zavrtali do peřin – přesně jedna hodina po půlnoci. Ráno bohatou snídani, ještě vyzvednout poklad od čerta Eduarda, odstrojit skořápkovníky a pak už s otevřenou náručí vítat maminku.

Naše knihovna se během noci změnila na pohádkový a fantastický svět patřící jen dětem. A co z toho všeho plyne? No zkrátka, kdo se bojí, nesmí do knihovny!

Veronika Vališová

This slideshow requires JavaScript.

Po kobylkách zůstane potopa, po našich černotínských, které se nebojí práce, zůstala krásně nazdobená skořápková alej stromů, ta je všem na očích na návsi na dětském hřišti.

Strom tvořený kraslicemi není žádnou novinkou, prapůvod nalezneme v německy mluvících zemích, kde je zdobení stromů pojato jako megalomanská akce. Knihovna Černotín vám tuto tradici nabídla trošku jinak, zde jste se mohli stát přímo součástí tohoto projekt, bylo možné nosit vlastnoručně vyfouklá vajíčka nebo je jít rovnou s námi věšet. K dispozici byly čtyři stromy, čtyři žebříky, parta nadšenců, ale hlavní roli zaujímalo 1 176 skořápek, vždy vzorově nabarvené a navlečené.

Víte, jak si zlepšit fyzičku? Stačí, když si s námi pořádně zacvičíte. Vezměte si vajíčko, vystoupejte po žebříků nahoru natáhněte se, co to dá, a vajíčko připevněte. Opakujte nesčetněkrát, úspěch zaručen. Bylo práce jako na kostele, ale to bylo jen a pouze díky dostatečným zásobám, které z velké části zajistila místní školní jídelna, které patří obrovské dík.

Výsledek se nám opravdu povedl, o tom se můžete sami přesvědčit, je to pastva pro oči. Takže se držte hesla „Kdo to zničí nebo ukradne, ať mu ruka odpadne.“, ať máme příští týden co odstrojovat!

Veronika Vališová

This slideshow requires JavaScript.