Bílé kartičky volně se třepotající ve větru, ty kartičky, které již z dálky volaly „Přečti si mě!“. A co na nich bylo tak světoborného? Ti, kteří tipují reklamu, anebo upozornění, tak jsou vedle jak ta jedle, básně, to je to pravé ořechové.
Čtrnáct básní všeho druhu, smutné, vtipné, zamilované, byly celý týden od 14. do 21. března roztroušeny po Černotínu i po Hluzově, a co bylo jejich smyslem? Nic obyčejnějšího než pohladit duši a stát se světlem dne i při zamračeném počasí. Knihovna Černotín se připojila k celostátní akci – Guerilla Poetring, která se právě touto formou snaží básně dostat až pod nos potencionálnímu čtenáři, a tím celou poezii zpopularizovat.
Naše (bá)snění v ulicích bylo hlavně orientované na Den poezie, tedy 21. 3., kdy jsme chtěli vzdát holt básníkům, ale také vás vytrhnout ze všednosti dnešní uspěchané doby. V tento den, byla dokonce ve vybraných kavárnách zavedená i nová měna, a to právě báseň. Stačilo si jen sednout, inspirovat se a psát, a tím si zaplatit třeba kávu. Jen sundat nohu z plynu a dát průchod emocím.
A co vy? Věnovali jste „našim“ básním pozornost a nechali jste se vytrhnout z obvyklé šedi dne? Nebylo totiž nic snazšího, než se zastavit a občerstvit své smysly.
Veronika Vališová