Na to se snažili všichni naši odvážní nocležníci přijít v Knihovně Černotín, která se připojila do mezinárodní akce – Noc s Andersenem, akce, která funguje jako rodina, jejichž součástí jsme se stali také i my. Dobrodružství, zábava, napětí, to vše bylo na denním pořádku.
V kolečku na zemi jsme se představili, ale zároveň řekli i něco málo o naší maličkosti, a tím jsme společně spletli pavučinu přátelství. Následovalo seznámení se se samotným Hansem Christianem Andersenem a vytyčení si našeho hlavního úkolu. Naši misí se stal hon na tzv. Knihožrouta, tvora, který neúnosným tempem likviduje knížky, a kterého jsme mohli zničit jen a právě v tuto noc.
Našim průvodcem se stal sám pan Andersen, který nás uvedl do problému hned svým úvodním dopisem, při kterém byly přiloženy úkoly, ale i nápovědy. A co nás vše čekalo? Zasadili jsme rostlinu zvanou Faburalius Anderson, nebo-li pohádkovník, který jsme následně vyzdobili, a aby stále dobře vzkvétal a rostl, tak jsme mu přečetli kousek pohádky.
Poté jsme se snažili dopátrat, jakou kartičku z pexesa ztratilo neopatrné ošklivé káčátko na své procházce, dozvěděli jsme se i o (ne)známých pohádkových spisovatelích a jejích postavách, které neožívají jen v naší fantazii, ale roztančily i naše štětce při jejím vymalování. Zkouška trpělivosti a pevné ruky, proběhla pomocí domečku z karet, kde jsme se nejednou přesvědčili o domino efektu. Největší řehot, smích a zápal bylo možné vidět při hře twistru, kdy většina spáčů dostala barvu rajčete, a krůpěje potu se nám linuli po tváři.
Zkoušeli jste si někdy zavřít oči a vydat se do neznáma? Zavázané oči, noční svět, že to nejde dohromady? Pro nás jakoby neexistovala odpověď ne, a proto jsme se ve dvou vláčcích vydali vstříc novým dobrodružstvím, na jejímž konci jsme vypustili lampiony štěstí. Po návratu do prostor Knihovny Černotín stačilo rozluštit, kde je ukryt Knihožrout a jeho převýchovou jsme zachránili hromadu kvalitních děl.
Na závěr jsme si dali ještě pár her, vyčistili zoubky a už jsme se drápali do spacáků. Po pohádce za chvíli všichni únavou padli. Ráno nás čekal poklad a všichni se právoplatně stali rytíři Andersenové noci. Po malování kraslic, pexesu, kostek, twistru, se jen stěží naši spáči rozcházeli.
Hromada zážitků, vzpomínky vryté do paměti, to je to, co jsme si v prvé řadě odnášeli.
Veronika Vališová